První prázdninový den Dr. Óčka a Dr. Chrobáka byl rozhodně nabitý  

„Uááááá!“ Zívl si Dr.Chrobák, když se protahoval po čerstvém probuzení. Venku zpívali ptáčci, sem tam zahučel nějaký ten tryskoped a veselí parchanti vyváděli o sto šest. Vždyť byl první prázdninový den! A to Dr. Chrobák věděl až moc dobře. Když vstal, jeho první zástavka bylo WC. Hned potom následovala hygyena. Pak už to bylo úpně normální ráno. Jako obvykle si Dr. Chrobák zašel do schránky pro noviny. Když se vrátil, aby si je u čaje vklidu přečetl, málem mu spadly z ruky. Našel totiž článek, který šokoval snad všechny časté návštěvníky hypermarketu Ráj Cen. „No tohle?!“ Vypadlo z Dr. Chrobáka. „Minimálně 95% slevy! Tak to si nesmím nechat ujít! Dr. Óčko o tom vlastně cosi brblal že tam půjde nebo co, ale to je mi fuk když včera spal u Dr. Slona a chce tam zůstat do zítřejšího rána, takže tam asi nepůjde!“ Šmatral při tom po novinách a pokoušel se najít datum. „Dnes večer?! Tak to jo! To si nechám líbit!“ Dr. Chrobák se podíval na Drs. Bobštajnku, což je mimochodem jeho křeček. „Koupím ti nějaké krmiv... Bobino! Kde zase jsi!“ Bylo to slyšet natolik, že se ozvala Drs. Pohlednice – protivná sousedka Dr. Chrobáka, který jí přezdíva Polednice. Za chvíli totiž někdo zaklepal na dveře. Tedy spíše zabouchal. A tohle bylo pro ní až moc specifické. Dr. Chrobák se tím neobtěžoval. Mnohem více ho zajímala Drs. Bobštajnka, která si právě někde vyšla na procházku. Jenže nemusel hledat moc dlouho. Drs. Bobštajnka se totiž v kuchyni pokoušela o vniknutí do špajzu. „Tak Bobino, teď pomažeš zpět do aqarka, jinak si mně nepřej!“ Jak to Dr. Chrobák řekl, tak to i udělal. A takhle nějak asi probíhal celý den... Dokážete si to představit, nebo snad ne?

            Konečně nastal večer. Dr. Chrobák se při oblíkání škodolibě smál a představoval si, jak si z obchodu nese plnou tašku nákupu. Konečně se po chvíli vyhrabal z domu.

            „He he he!” Zasmál se Dr. Chrobák, když se dral davem ke dveřím. „To bude Dr. Óčko čučet, až mu zítra řeknu, co jsem navštívil. He he he!” Jenže najednou někdo Dr. Chrobákovi zaklepal na rameno.

            „Ahoj, dr. Chrobáku, také jste dnes přišlo?”         

            „Grumph, Grrrrr!”

            „Cože?”

            „Nic.” Byl to Dr. Óčko. A jak jste si určitě všimli, Dr. Chrobák moc rád nebyl.

            „Už se nemohu dočkat, až otevřou! Už vím co si koupím.” Ozval se Dr. Óčko.

            „Já také. Nedávno jsem se rozhodl pro srdíčkované spodky s 97% slevou, které jsou tam jenom jedny jako unikátní zboží!”

            „Hej! Ty chci já! Chtěl jsem je dříve!”

            „Nic jsi neřekl, tak si trhni experimentem!”

            „A stejně si je koupím dříve!” Dr. Óčko trval na svém, stejně jako Dr. Chrobák. Oba dva přitahovaly spodky se srdíčkami. Mají jich celou sbírku. Jenže Dr. Chrobák se svou obchodní obhajobou neskončil.

            „To se ještě uvidí, nakonec je stejně dostanu já a basta!”

            „Proč se tu zase hádáte?” Tenhle hlas nepatřil ani Dr. Chrobákovi, ani Dr. Óčkovi, nýmbrž Dr. Slonovi. A nebyl sám. Za ním stál Dr. Moucha, Dr. Balkon a Dr. Housenka. - kamarádi Dr. Óčka a Dr. Chrobáka.

            „Víte co?” Chytil se příležitostně slova Dr. Moucha, který asi celý rozhovor slyšel. „Ty trenýrky si koupím já, aby jste se nehádali.”

            „No tak na to zapomeň! Ty jsou moje!” Zahulákal Dr. Housenka.

            „No tak to teda ne! Jestli se jich někdo dotkne dříve než já, tak mu spřerazím pracky!” Co se týče Dr. Balkona, ve sporech je lepší se mu vyhnout. Nebo aspoň slovy. Zatím, co se spor vlekl, čas si naopak pospíšil. Dr. Óčko stihl zareagovat natolik rychle, že se rozběhl dopředu. Dr. Chrobák byl otočený tak, že na vchod neviděl a ještě ke všemu se zažral do hádky.

            „A hele!” Řekl, když si nenápadně všiml otevřeného obchodu.

            „Tvrdněte si tu dál jak chcete!” Sotva dořekl poslední slovo, rozběhl se rychlostí ke vchodu, i když to vůbec nebylo jednoduché. Lidi se ještě pořád hrnuli i z ulic kousek od obchodu. Po několika pádech zabržděných o okolní lidi a několika klopýtnutí se dostal ke vchodu. To co uviděl ho celkem překvapilo. Dr. Óčko ležel vyvalený na zemi a po něm chodili důchodci – jako po mostě. Ačkoli se Dr. Óčko pokoušel dostat se ven, nějak se mu to nedařilo. Toho Dr. Chrobák využil a ve spěchu se dral dál. Z dálky spozoroval regál. A tam vysely trenky. Byly srdíčkované, úplně jako z pohádky. Když je Dr. Chrobák spozoroval, málem mu spadl jazyk. Chtěl se rozběhnout, ale něco ho drželo... Houbeles! Byl to Dr. Óčko, který ho tahal za kapuci dozadu.

            „Ty trenky budou moje!” Dr. Óčko se jenom škodolibě podíval na Dr. Chrobáka a rozběhl se vpřed. Regál byl však až nakonci obchodu. Upozorňovala na něj jedna velká cedule a proto ho šlo tak dobře vidět. Vidět šlo taky to, že Dr. Chrobák se svých zaslíbených trenek jen tak nevzdá. Rozběhl se hned za ním. O něco ale zakopl a letem spadl na zem. Poletěl však pěkný kus dopředu a tak stihl Dr. Óčka chytnout za nohu. Ten samozřejmě zakopl a spadl taky – příležitost pro Dr. Chrobáka.

            „Pochybuji o tom, že trenky budou tvoje!” Zaúpěl Dr. Óčko, protože Dr. Chrobák mu ještě pořád tiskl nohu.

            „Heh, oprava chyby. Před slovem pochybuji ti chybí slovo ne!” Vzápětí pustil Dr. Chrobák Dr. Óčkovu nohu a utíkal horem pádem k regálu. Dr. Óčko ještě pořád seděl na zemi a držel se za čelo. Zatímco tak činil, Dr. Chrobák byl na místě. Slintal ostošest. Jenže co to?!
         
            „Aůůůůůů!” Zařval Dr. Chrobák. Dr. Moucha si to pravděpodobně vzal zkratkou. Vrhl se z výskokem na Dr. Chrobáka. Hned za ním Dr. Balkon & spol. Všichni se pustili do rvačky. Toho se pokusil Dr. Óčko využít. Přikradl se nenápadně k trenkám s úmyslem, že si je vezme. Ačkoliv to bylo nečekané, strhl ho s sebou Dr. Housenka a tak se prali všichni. Najednou však přestali. Kolem prošlo něco tlustého s růžovými vlasy – AntiDr. Šváb!

            „Co ten tu dělá?!” Vyjekl Dr. Slon. „No snad nejde pro trenky?!”

            „No to taky že jdu!”

            „No tak to taky že nejdeš!” Ani jeden z Dr. si nevšiml, že Dr. Chrobák je pryč. Zatímco se hádali, stalo se něco nečekaného. Antidr. Šváb chňapl po trenýrkách a svým extrémně pomalým během (pokud se tomu tak dalo říkat) mířil ke kase. Shora se však na něj něco vrhlo – orandžová mikina z

načky meatfly a tmavě hnědé kalhoty. Dr. Chrobák! Chytl se hrubé šňůry, která držela reklamu na spodky a jako tarzan se zhoupl. A udělal taky to, co chtěl. Vytrhl spodky AntiDr. Švábovi z ruky a ještě stihl vypláznout jazyk. Dopad však zakončil hlasitým -

            „Aůvajs!” Kachličky totiž nebyly moc měkké stejně jako dopad. A ještě ke všemu se k němu blížil chlapík, který měl dohlédnout na to, aby bylo vše v pořádku.

    „Co to má znamenat?!” Zeptal se a směřoval k trenkám, které držel Dr. Chrobák. „Jo ták?”  Při těchto slovech nasadil již poněkud milejší tón. „Kvůli tomu se perete?” Tentokrát však zamířil pohledem k Dr. Mouchovi & spol. „Jo a mimochodem, ty trenýrky si beru já.” Sehnul se, aby si trenky vzal a vytrhl je z rukou Dr. Chrobáka. Pak už jen zamířil k pokladně. Kdyby to byl obyčejný občan, Dr. Chrobák by se na něj vrhl. Tady byl však veškerý odpor marný. Všichni už se trenek vzdali a tak si zase dali mír. Dopadlo to dobře, jak jinak. Každý šel domů, čekala na ně jejich postýlka, na Dr. Chrobáka i plyšový měďa...