Druhý prázdninový den Dr. Óčka a Dr. Chrobáka byl určitě akční  

Bylo pozdě večer – konkrétně 10 hodin. Dr. Óčko s Dr. Chrobákem seděli na gauči a vedli debatu o tom, jak by se mohli zabavit.
    ,,To je nuda!“ Nadával už 5 minut vkuse Dr. Óčko.
    ,,A co s tím asi?“
    ,,Něco si můžeme zahrát.“
    ,,A co?“
     ,,Třeba člověče.“
     ,,Ne.“
    ,,Dostihy.“
     ,,Ne.“
    ,,A co Monopoly?“
    ,,Zrovna teď ne.“
     ,,Tak jako co?!“        
    ,,Mám lepší nápad...“ Zakřenil se Dr. Chrobák a pokračoval: ,,Mohli bysme zpříjemnit večer Antidr. Švábovi. Teď za ním třeba dolezeme s uzavřeme s ním sázku.“
     ,,Jakou?“ Dr. Óčko ani Dr. Chrobák se Švabem moc nekamarádili. Sem tam ho zneužili pro své plány, jindy za ním z nudy dolízali, ale většinou do něj ryli a bouchali mu na dveře – většinou to taky dobře schytali.
     ,,Hned vysvětlím. Uzavřeme sázku o to, kdo vydrží nejdéle ve sklepě.“
     ,,Tento večer?! Vždyť je pozdě!“
     ,,Tím líp... Nikdo s sebou nesmí mít žádné pomůcky, např. Baterku. Jestli vyhrajeme my, dá nám AntiDr. Šváb 400,-. Pokud on, dáme mu každý 200,-. Prohraje ten, kdo ze sklepa vystřelí dřív, než v jedenáct hodin. My ovšem budeme trochu podvádět a za získané penízky si potom můžeme koupit ty nádherné polštářky k našemu gauči, co po nás pokukují ve výloze. Nebo si za to koupíme něco jiného. Nenavrhoval bych to kdybychom teď penízky nepotřebovali. Ne že nemáme, ale hodily by se. Tak co?“
    ,,No... Tak jo.“  Dr. Chrobák asi zapomněl na to, jak se bojí sklepa a Dr. Óčko chtěl frajeřit... Dr. Chrobák to ale myslel vážně. ,,To bychom měli.“ Prohlásil. ,,Teď zbývá jít za Švábem.“

    Za pár minut stáli všichni u dveří s nápisem ''sklep''

„Tak, sázka začíná, Švábíku, jdeme!“ Dveře od sklepa se zabouchly a všichni zůstali potmě. Ne však nadlouho. Sotva byl AntiDr. Šváb z doslechu, vytáhl Dr. Chrobák dvě baterky, z toho jednu podal Dr. Óčkovi. ,,Tak, teď mu ukážeme! Jdeme!“ Než to však dořekl, ozvala se velká rána a něco se svalilo dolů.
      ,,Dr. Chrobák??? Moment, už jdu do-“ Ozvala se další rána. Dolů se svalil i Dr. Óčko...
    ,,Hej! Je tu nějaká věc! A hýbe se! Moment já ji praštím!“ Dr. Óčko se natáhl dozadu a nahmatal nějakou věc, aniž by věděl co to je.
     ,,Aůůů!“ Zaskřehotal Dr. Chrobák. ,,To je moje noha ty blázne!“
     ,,Fakt???“
    ,,Jo! Je tu snad někdo jiný? A na co máš tu baterku! Tak ji rozsviť!“
    ,,Aha!“ Dr. Óčko nahmatal baterku a zapl ji. ,,Uf, ještě že funguje.“ Posvítil si na Dr. Chrobáka. Seděl a držel se za nohu. Potom si posvítil na tu věc kterou před chvílí mlátil Dr. Chrobákovu  nohu a leknutím upustil baterku, která teď přímo svítila na tu “věc“- byla to stará odporná prachovka prožraná moly po niž teď lezli červi.
    ,,No fuj!“ Lekl se Dr. Chrobák a znechuceně se díval tím směrem. Pak vytáhl svou baterku a posvítil si směrem dozadu, odkud spadli. ,,A hele,“ postavil se, aby se lépe podíval na věc, o kterou zakopl. ,,Schody! A před nimi kýbl! Grrr!“
     „A taky starý mop!“ Podotkl zuřivě Dr. Óčko, protože asi právě o tuhle věc zakopl. Déle už na zemi neseděli a raději šli dál.
    Dr. bloudili sklepem sem a tam. Někdy Dr. Chrobák zakopl, jindy si zase málem Dr. Óčko rozbil hlavu. Společnost jim celou dobu dělali krysy, potkani, a taky netopýři. Mimo baterek osvětloval sklep i měsíční svit ozařující okna toho odporného sklepa. Najednou však oba stuhli.
    „Dr. Chrobák?“ Ozval se roztřeseným hlasem Dr. Óčko. „C-co t-to by-bylo?“

            „Vůbec netuším“ Zašeptal vyděšeně Dr. Chrobák. Nastala chvíle vražedného ticha. Nikdo se ani nepohnul, natož aby promluvil. Sem tam přerušilo ticho slabé zapiskání nějaké té krysy. Dr. Chrobák málem litoval, že něco takového vymyslel, jenže sázka je sázka a oni si nemohli dovolit přijít o 400,-. Teď se však oba dva krčili strachy někde v rohu sklepa...  A pak zase!  Tentokrát byl ten zvuk ještě děsivější a mnohem hlasitější než minule. Znělo to jako -
    „Řev nějaké šílené ženské!“ Najednou však Dr. civěli na zeď, kde se objevil děsivý stín.
    „Pane bože co to je?!“ Dr. Chrobák vyskočil na nohy. A potom se podíval za sebe. A co neviděl na okně sklepa... „Obyčejná kočka! My jsme strachy bez sebe z obyčejné kočky, která tu celou dobu vydává ty ztřeštěné zvuky! No tak to je fakt dobré!“
    „Dobře, dobře, ale kolik je hodin?“ Zeptal se Dr. Óčko.
     „Teď momentálně je půl jedenácté. Tu půl hodinku vydržíme, ne?“
    „No snad jo...“
    Uběhlo už 25 minut. Dr. Óčko s Dr. Chrobákem stáli u vchodových dveří sklepa a bavili se o tom, jak není AntiDr. Šváb hloupý a jak s penězi naloží. Ale nebyli sami. AntiDr. Šváb se totiž znenadání objevil hned za nimi.
     „Hmmm...“ Odkašlal si. „docela zajímavé. Moc bych se ale neradoval.“
    „A to proč?!“ Zamračil se na něj Dr. Óčko.
    „No, od vašeho bytu to pěkně táhne spáleninou... Nenechali jste zapnutou žehličku?“
     „No to snad ne!“ Vyjekli najednou a rozběhli se ze sklepa. Pak se Dr. Chrobák zastavil.
    „Ale AntiDr. Šváb byl celou dobu ve sklepě tak jak může říct že to tam páchne spáleninou! Navíc my jsme dneska nic nežehlili! Napálil nás a teď jsme o 400,- chudší!“
    „No jo, tak už to chodí...“ Zakřenil se AntiDr. Šváb. „Penízky sem!“
    „Víš co si?!“ Zanadával Dr. Óčko. „Jsi podlý, hnusný, slizký, odporný AntiDr. Čert tě v-“ V tu chvíli přistála na Óčkově hlavě stará bota. Když se podíval nahoru, viděl protivného souseda s kruhy pod očima.
    „Já chci spát tak zmlkněte!“ Pak se odmlčel. „Jo a tu botu mi hoďte zpátky.“

    Večer usínal Dr. Óčko opravdu špatně. Navíc s boulí na hlavě. Dr. Chrobák měl naopak hlavu hluboko pod polštářem se zvuky: „Grrr! Grumph!“ A tak skončil den, nebo spíš večer. Dobrou noc!